Počátky

Sobota 12. 6. 2010

Sluníčkové pohodové odpoledne během chviličky změnily tmavé mraky, které se na město Počátky valily od východu. A nejen to, spolu s nimi bylo slyšet i zvuk, tak silný, jako když letí letadlo. Čina začala v 18:30 hodin, to nejprve spadlo pár studených kapek deště a po chvíli z nebe padaly kroupy velké jako dětské kuličky tzv. skleněnky.

Během půl hodiny bouřky místy napadlo 40,1 milimetrů vody – pouze vody, kroupy nejsou do tohoto výpočtu započítávány. A pod ledovými závějemi z krup zůstala schovaná - utlučená veškerá pučící a sílící letošní úroda zahrádek a polí. Odhad síly větru byl 19 m/s a ten vyvracel stromy u silnic i do elektrických drátů. Během deseti minut byla krajina poseta patnácticentimetrovou vrstvou ledových krup místy i vrstvou větší.

Další zkázu napáchala voda, která s tímto přívalovým deštěm přišla. Ulice města se měnily v řeku a voda se nezastavila a nezalekla ani sklepních prostor budov jako je Základní škola Otokara Březiny, Městského muzea, Sokolovny a dalších. Povrch a okraje ulice Na Výsluní je orván proudem vody, který se valil z místních polí. Tento proud vody se nezastavil ani před nemovitostmi stojícími mu v cestě. Voda zde sklepními okénky pomalu po okraj naplnila sklepní prostory. Tlak vody dokázal pohnout i vestavěnou příčkou a zaparkované auto si samo plulo, až se i garážová vrata neudržela a voda tak mohla pokračovat dál.

Hodně lidí bylo těchto pár minut uvězněno ve svých automobilech, zahradních chatičkách, a ti, co neměli štěstí a nic netušíc se procházeli volně po ulicích či přírodou, poznali na vlastní kůži, jaké to je být „kamenován čili kroupován“ zaživa. A tak znám maminku, která je nyní samá modřina, boule a podlitina, protože bránila před kroupami své plačící dítě. Nikomu by tento zážitek nepřála, protože těchto 13 minut, které se jí zdály nekonečné, trvaly věčnost. Silné krupobití a bouřka ustali v 18:43 hodin.

Neděle 13. 6. 2010 byla pro obyvatele města Počátky smutným dnem. Dnem plným úklidu naplavenin, nánosů kamení, bahna a štěrku, polámaných větví a listí ze stromů. Dnem s odklízením zdevastovaných zahrádek a dnem smutných zjištění, že čistý a uklizený domeček, může posloužit, během chviličky, přírodě jako „průtokáč“ či trychtýř. Voda se před prahem domu prostě nezastavila a majitelé těchto nemovitostí ví, že ani nezastaví.


foto: Ludmila Marková, Jitka Zlukyová, Karel Slavíček, Josef Preisinger